Dnešní deštivou neděli jsme ve velmi hojném počtu naplnili Kapli Vzkříšení. Naše myšlenky a modlitby byly s těmi, které postihly záplavy nebo kteří s nimi odvážně bojují. I řada z nás prožívala obavy, co může napáchat dnešní prudký déšť ve Vratislavicích a Liberci. I přes tento těžký čas jsme prožili radost ze setkání se vzkříšeným Pánem. Otec Petr přirovnal v úvodu naší kapli, bičovanou deštěm, k Noemově arše, která se možná brzy vydá směrem k centru Liberce... V homilii, přizpůsobené dětem, se otec Petr zamýšlel nad evangelním textem, kde se Ježíš ptá učedníků za koho ho pokládají, co si o něm myslí. Učedníci nemohli Ježíše plně pochopit před jeho smrtí a vzkříšením. Petr nechce utrpení Páně přijmout a je proto Ježíšem pokárán jako pokušitel. Po Ježíšově smrti a vzkříšení začne vše dávat smysl a učedníci pochopí. I my musíme denně vyhodnocovat setkání s druhými, to je v pořádku. Jen možná příliš rychle soudíme a odsuzujeme, aniž bychom druhého lépe poznali. Nevíme, jak druhý žije doma, s čím zápasí. Neměli bychom se proto bát vyjít druhým vstříc, nechat si čas na to, druhého poznat, nebát se ho zeptat. Navíc každý z nás se během svého života vyvíjí a mění tak, jak jde čas. Pochopení některých věcí či poznání druhého často nelze uspěchat, k druhému je potřeba přistupovat i jako k určitému "tajemství"...
Krásnými písněmi nás provázela naše skvělá schola, která tentokrát stála poprvé čelem "k lidu". Během Obětního průvodu jsme také poprvé zpívali píseň z Hosany číslo 228 - Shlédni dnes, prosíme. Věříme, že si jí zazpíváme častěji.