Dnešní mši svatou jsme slavili bez většiny mladých rodin, které se účastnily Dětského dne U Obrázku. V homilii jsme se s otcem Michalem zamýšleli nad dnešními texty, především evangelním čtením. Společným jmenovatelem dnešních textů je napětí mezi „posvátnou tradicí“ a Ježíšovým svobodným přístupem. Náboženské texty, příkazy a tradice jsou samy o sobě dobré a jejich smyslem bylo vést člověka k osobnímu vztahu a přátelství s Bohem. Pokud ale tradice pozbyde svůj prvotní smysl a začne být „navždy neměnnou“, s tím, že její porušení znamená zavržení a „peklo“, může stát v protikladu k Božímu působení. Farizeové lpí na přikázáních ohledně sobotního klidu a nevidí, že v Ježíšovi, který uzdravuje tělesně postiženého člověka, působí přímo samotný Bůh Izraele. Pán Ježíš zřejmě uzdravil postiženého záměrně v sobotu, aby ukázal správný přístup k tradici. Tento problém se samozřejmě týká i našich církevních tradic a příkazů, byť Druhý Vatikánský koncil již v mnohém zjednal nápravu a otevřel církev Ježíšovu svobodnému přístupu. Druhé čtení nás upozorňuje, že snaha žít opravdový život s Ježíšem v Jeho svobodě může přinášet ústrky, odsuzování a nepochopení ze strany těch, pro které je dodržování tradic důležitější, než život z Ducha Božího. Extrémem je potom setrvačné hlásání příkazů „v kostele“, které ve skutečnosti „doma“ nikdo nedodržuje a všichni to vědí. Jsme zváni, abychom žili v Ježíšově svobodě a hledali to, co nás vede k hlubšímu přátelství s Bohem a rozvíjí náš život víry...

Požehnané ráno pak pokračovalo dole v sále farní kavárnou, agapé.