Dnešní chladné ráno jsme se v hojném poštu sešli v Kapli Vzkříšení okolo Stolu Slova a Eucharistie. Otec Michal se v kázání zamýšlel nad tím, kam jsme se za dva tisíce let dostali od původního života učedníků s Ježíšem. Učedníci žijí spontánní vztah s Ježíšem, tesařem, ve kterém vidí působit Boha. My jsme během dějin opět vytvořili hierarchii s různými stupni, příkazy a zákazy. Máme rádi nalinkované šablony, vyzpovídám se podle zpovědního zrcadla, například, že jsem nebyl v kostele. Je to jednoduché a pohodlné, zapouzdřený systém trestů a odměn jak být "dobrý katolík". Ruku v ruce s tím se často káže o lásce, aniž bychom pořádně věděli, o čem mluvíme. Když nevím, o čem kázat, sáhnu po zdánlivě jednoduchém tématu a kážu o lásce. Pán Ježíš je v evangelním čtení evidentně rád, že potkal někoho, kdo trochu rozumí tomu, o co Mu jde.... Hlavní je žít jednoduše, žít Božsky, být trvale rozhodnut a připraven činit dobro, protože dobro se chce dávat, rozdávat. To se nedá vymyslet, nastudovat, to se musí ověřit žitím. Hned ráno je třeba si uvědomit své rozhodnutí být disponován pro dobro, hledat k němu příležitosti a nebát se reagovat na nové situace. Člověk jistě potřebuje "mantinely" příkazů a doporučení, ty ale nemohou omezovat základní nastavení být připraven konat dobro. Buďme si vědomi, že v tomto jsme z "Ježíšova rodu", jsme jako On, v atmosféře konání dobra. Sám Pán Ježíš občas překračoval hranice příkazů Tóry, stýkal se s obřadně nečistými, uzdravoval v sobotu...Je škoda, že nám jindy dosti podrobný Marek nedochoval okolnosti, za jakých Ježíš s farizeem mluvil. Posunul se onen farizeus někam dál nebo to byla jen epizoda v jeho životě? Nevíme. On nebyl daleko od Božího království, my ovšem můžeme do Božího království vstoupit přímo. Tím, že budeme žít Boha a dobro každý den ve svém životě.