Tuto neděli trávila řada z nás víkend, předcházející státnímu svátku a podzimním prázdninám, mimo domovskou farnost. Přesto jsme prožili krásné společenství okolo Stolu Slova a Těla Páně.
V kázání se otec Václav zamýšlel nad evangelním příběhem uzdravení Bar-Timaia (Timajova syna). S nadsázkou lze říci, že Pán Ježíš nikdy nepřebýval "v kostele", vždy jen procházel, vždy byl na cestě. Lidé ho na chvíli zdrželi, ale On pak vždy pokračoval dál. I my se s ním můžeme setkat jen když jsme duchovně na cestě...Bartimaios prosí Pána: "Mistře, ať vidím!". Otec Václav se zamýšlel nad příběhem i dále. Co máme vidět my? jak je příběh vystavěn?
Křičící Bartimaios je člověk na okraji společnosti. Dále jsou tam neutrální přítomní a přihlížející. Učedníci jsou zde jakoby první "církevní val". Přestavují ty, kdo zajišťují provoz "instituce". Dohlíží, aby nikdo nenarušoval její chod. Ovšem to, co je neviditelné, nakonec určuje to, co je viditelné. Slepec Bartimaios, který má v sobě dosud navenek neviditelnou víru v Ježíšovu moc, začne neodbytně křičet a jeho víra tak mění situaci, dostává se přes "síto", dostává se do středu dění a dosahuje toho, co chce. To nám ukazuje, že se církev nesmí "zabetonovat" a ztratit kontakt se světem. Věci z vnějšího světa logicky přichází do našeho farního společenství. Ne všechny události se nutně musí stát tématem farnosti, například války a politika (Ukrajina, Blízký Východ). Ale aby se děly zázraky, je třeba otevřenost, třeba (a především) vůči lidem, které bychom mohli často vnímat jako "obtěžující".
Sám Pán Ježíš volí v přístupu k lidem naprosto obrácený postup, než bychom z našeho lidského hlediska čekali. I tu největší událost dějin, tedy své Vzkříšení, neohlásí v Římě císaři nebo alespoň Pílátovi a Veleradě, ale první slyší zvěst ženy, které neměly před rabínským soudem vůbec právo svědčit, potom je vzkříšení zvěstováno dvěma bezejmenným učedníkům odcházejícím do Emauz. Dvanácti hlavním učedníkům se zjevuje až naposled.
Krásnou varhanní hudbou i kytarovými chválami nás vedla Janča Zástěrová.
Při ohláškách byl zmíněn i výsledek nedávného sčítání "kostelního lidu"... na naší nedělní Bohoslužbě bylo napočítáno 121 účastníků! To více než jasně dokresluje aktivitu, dynamiku a růst našeho farního společenství :)